V úvahu přichází využití vlastních zdrojů, které by měly být hlavním zdrojem financování. Může to být nerozdělený zisk z minulého podnikání, mohou to být vaše úspory, peníze z prodeje nemovitostí, dědictví. Financování vlastními zdroji je tím nejrozšířenějším způsobem financování podnikových záměrů. A pokud tyto zdroje nestačí? Zde je vhodné použít podnikatelský plán jako nástroj k tomu, aby bylo úspěšné přesvědčení potenciálního investora o životaschopnosti záměru, o návratnosti investovaného kapitálu.
Bankovní úvěr
Jedním z možných zdrojů jsou bankovní úvěry. Jedná se o cizí zdroj financování, který je ve formě buď krátkodobé, nebo dlouhodobé finanční půjčky. Jaký je zde rozdíl? Krátkodobé jsou většinou omezeny na financování provozního kapitálu, jako jsou zásoby, pohledávky a provozní náklady. Pro financování pořízení si dlouhodobého majetku se mohou používat pouze dočasně, a to jako překlenovací úvěr před vyřízením dlouhodobého úvěru. 
K jejich získání zpravidla nepožaduje banka podnikatelský plán, stačí výhled peněžních toků na období jednoho roku. Tyto úvěry mají v podnikatelské praxi různá pojmenování, například lombardní nebo kontokorentní úvěr. Podstatné jsou zde podmínky jejich použití. Dlouhodobé jsou poskytované bankou ve formě termínované půjčky, zde se označují jako investiční a hypoteční úvěr. U investičního je bankou vyžadováno ručení dlouhodobým majetkem, nebo třetí osobou. A u hypotečního je dovolené ručení jen nemovitým majetkem. Charakteristickým znakem každé bankovní půjčky je úročení, to je cena za zapůjčení peněz, ta je stanovena formou fixní nebo variabilní sazby a vypočítává se jako procento z nesplacené sazby. Dalším znakem každé bankovní půjčky je návratnost, což vás jako podnikatele a tedy příjemce finanční půjčky nutí ve stanovené lhůtě ji splatit. Toto splácení se zpravidla děje postupně v pravidelných intervalech, ale v některých případech může proběhnout jednorázově a to na konci doby splatnosti.
