Únikové hry, nebo místnosti jsou takovým malým dobrodružstvím, které si můžete užít v reálném životě. Hráči jsou při této aktivitě „zamčeni“ v pokoji a musí se společnými silami, s pomocí různých stop, dostat ven, a to než vyprší časový limit. Prostý nápad, který je nejen zábavný, ale mnohdy i velmi poučný. Odkud se ovšem vzal? Únikové místnosti mají překvapivou a velmi zajímavou minulost. Historie sahá až do řecké mytologie, protíná video-herní éru a čerpá i z obyčejný kukuřičných bludišť, která jsou v období Halloweenu oblíbená v USA. A jelikož člověk, je tvor zvídavý, netrvalo to dlouho a tento princip se přenesl do reality.
Lidské bytosti totiž rádi přehrabávají staré věci, rádi prozkoumávají, objevují a učí se.
Známky únikových her nalezneme už v mytologii, kdy staří Řekové stavěli kamenné labyrinty. Ty byly ovšem navrženy kvůli tomu, aby se v n nich zachytávali duchové. V období vlády Ludvíka IV. došlo na francouzském dvoře k velkému rozmachu trávníkových bludišť, které se volně inspirovali právě těmi kamennými. Ovšem trávníková bludiště byla určena ke hře. Byly to krásné zahrady, ve kterých si lidé mohli hrát a vzájemně se honit nebo se snažit dostat ze středu ven. Tento typ bludišť se postupně rozšířil do Anglie, kde se trávníková bludiště staly součástí okrasných zahrad. V USA a Kanadě se v období dušiček stavějí podobná bludiště jako součást trhů.
Nejvíce jsou ovšem dnešní „únikovky“ inspirovány počítačovými hrami, tzv. arkádami, jejichž pointou bylo vyřešit drobné úkoly v dané lokaci. Aby hráč vyhrál, musel následovat příběh (obvykle detektivní) a při tom řešit různé hádanky, hledat schované klíče či místnosti. Tento typ her byl neuvěřitelně populární na konci 80. let. Tehdy se ještě jednalo pouze o textové editory. Hráči museli přijít na textový příkaz, který je dostal například ze zamčené toalety. Největšího úspěchu zaznamenala hra Crimson Room, která byla vydána v roce 2004 v Japonsku a prodalo se jí milion kopii. Tato hra je považována za inspiraci pro současné únikové hry, neboli escape games.
