Křeček, není pro ty, co si myslí, že je to pravé „první“ zvířátko pro děti k chovu. Malá chlupatá kulička, která jako každý živý tvor cítí bolest, hlad, žízeň, ale i má potřebu, aby se jím někdo zaobíral.
Je mi líto těch, kteří díky nezodpovědnému chování svých majitelů přišli o život. Není pravda, že když si křeček odnáší zásoby, že je přes den nejí a tudíž není potřeba mu dávat častěji jídlo. On totiž pořád nespí. Nejen že se s chutí pustí do jídla, když se vzbudí, ale také chodí z domečku ven a chodí se vyčurat do místa, které si sám určil jako záchod.
Je to zvíře tak malé, že děti mnohdy neodolají pokušení a tajně ho v kapse vezmou ven. Pak se domů navracejí s pláčem, že mají děravou kapsu a prcek je fuč.
Umíte si představit, že přijde někdo velký, vezme vaše dítě, protože se mu zdá roztomilé a nechá ho pohybovat mezi pro něj nebezpečnými věcmi?
Přesně tak to děti a mnohdy i jejich rodiče se smíchem dělají se zvířaty, protože mají pocit, že zvíře je, zkrátka, JEN zvíře.
Přitom každý, kdo si pořídí jakékoli zvíře, by měl být člověk, který má v sobě lásku, odpovědnost a chuť starat se.
Jdete do zverimexu pořídit si malého křečka. Už dopředu musíte vědět, jak se o něj starat, čím ho krmit, v jakém prostředí se má pohybovat a také, jak ho ochočit.
Je to dost těžké, protože každý má jinou povahu. Nejvíce se ale osvědčilo, přijít s malou přepravkou na hlodavce a v ní mít kromě trochy podestýlky a sena, papíry s pachem toho, kdo se o něj bude starat.
Než jdete ven, párkrát si přejedete každým papírem po rukách, po krku a zvíře, které bude od začátku cítit pach svého člověka, bude jednodušší ochočit.
Samozřejmě, že nesmí cítit dospělého a pak mu do klece strčí ruce dítě. To by dopadlo i velkým kousancem.
Dospělý by měl vědět, jak s ním zacházet, aby mohl svého potomka poučit.
Někdy se i stává, že rodič se stará a potomek jen přihlíží, protože se díky jednomu kousnutí začne bát.
Přitom důvod rozmrzelosti zvířete mohl být jednoduchý:
Dítě ho odpoledne začne budit, protože si s ním chce hrát. Poučené tohle neudělá.
Každý, kdo se o něj pečlivě stará, ví, že musí počkat, až sám vstane. Také je nutné dohlédnout na to, jestli má křeček vše, co potřebuje. Děti jsou zapomětlivé a nechat ho vyhladovět…
Pokud zemře díky špatnému zacházení, je to tím, že rodiče nedávali pozor na „malého chovatele.“
Netvrdím, že jsou takové všechny děti, ale je jich dost.
Takovým lidem bych nesvěřila ani mouchu.
Jsou ale i tací, co jejich láska k nim trvá až do dospělosti. Nedají na ně dopustit a stále si je pořizují.
Křeček, i když je samotář, má rád, když si může pohovět v ruce páníčka, je veselý, když dostane pamlsek, někdy, když zacítí svého majitele, začne radostně lézt po mřížích a okamžitě vleze do ruky, protože si chce hrát. I když jste byli ještě před chvílí smutní, tohle malé stvoření vás určitě rozveselí.
Je to vlastně zvíře vhodné i pro ty, co jsou přes den v práci, protože svým podvečerním vylézáním jako by říkalo, jsem rád, že už jsi tady a vítám tě.
Nezařazené